English pages

Vydavatelství LOTOS

VYDAVATELSTVÍ   KRONIKA   KATALOG/OBCHOD

www.mfkh.cz

 

Katalog

Pocta Josipu Plečnikovi

Pocta Josipu Plečnikovi

Emil Viklický

LT 0036-2 131

Cena CD: 99 Kč
Cena PRO VÁS: 79 Kč

Magdalena Kožená, Gergely Ittzes, Jitka Adamusová, Jana Boušková, Jan Adamus, Emil Viklický, David Řehoř, Petr Holub, Jiří Slavíček, Květa Novotná, Trio Martinů

AKROSTICH (skladba č. 10)
Já vstoupil jižní branou
Obloukem zdi na sloupech z kanfanarského mramoru
SIlné zdi jsem postavil
Palácům minulých dob jsem dal
Podobu svou vlastní
LEČ k budoucímu času jsem obracel svůj pohled
NIKdo mi nepřešel cestu

Ve skladatelské tvorbě Emila Viklického zaujímají výrazné místo jeho Pocty.

Pro poctu malíři Joanovi Miróovi, Homage to Miró, v nahrávce z roku 1987 zvolil neobvyklé obsazení dvěma kvartety, smyčcovým a jazzovým. Hudebně vyjádřil velmi živé zážitky, okouzlení malířovými díly, jeho rodnou Katalánií i stavitelským géniem Antoni Gaudího. Jestliže se již v této suitě inspiroval pozoruhodnou architekturou (motiv parku Güell), potom vztah k jinému originálnímu staviteli projevil dvěma skladbami. Pod společným označením Pocta Josipu Plečnikovi se uvádějí dva samostatné hudební útvary, oba vokální.

Josip Plečnik, mimořádný zjev mezi architekty tohoto století, byl po řadu let spjat s českým prostředím jako profesor pražské Umprum (v letech 1911-1921), od 20. let jako architekt Pražského hradu. Slovinec s mezinárodním vzděláním a rozhledem vnesl do hradních úprav nové prvky. Bylo přáním prezidenta T. G. Masaryka, aby měly charakter slovanský. Plečnikovo jihoslovanství vedlo do minulosti středomořských kultur, které podněcovaly jeho invenci k řešením osobitým, právě tak odvážným jako promyšleným (v téže době hudební invence Leoše Janáčka našla podněty ve Staroslověnském textu pro Glagolskou mši). Plečnikovo přátelství s Masarykovou rodinou vyústilo do citového vztahu k Alici Masarykové, doloženého dlouholetou obsáhlou korespondencí. Její dopisy se zachovaly, citovou intenzitou a myšlenkovou hloubkou uchvátily soudobého skladatele. Výňatky z nich zhudebnil v pětidílné skladbě pro mezzosoprán s doprovodem osmi nástrojů. Zpěvní part je tonální, záměrně jednoduchý a jasný, v expresivním výrazu přecházející místy do mluveného slova. Instrumentální doprovod zabírá větší plochu než bývá obvyklé, uvádí jednotlivé části, nejčastěji expozicí sólového nástroje, rozvíjí refrén a v posledním oddíle za teskným "což nevíte, že jsem daleko, tak daleko" následuje dlouhá rytmická pasáž, v níž si nástroje předávají místo. Po zpěvní připomínce "poslouchejte Prahy hlas" přechází doprovod do citace Smetanovy Mé vlasti s tichým dozněním. Osm nástrojů v působivém zvukovém složení a interpretaci, například multifonics flétny, vytváří složitou muzikální strukturu gradující emocionalitu textu. Subtilnosti a subjektivnosti Dopisů Plečnikovi tvoří slavnostní protějšek čtyřhlasé Tři mužské sbory. První je Akrostich na Plečnikov ojméno. Druhý, pod názvem O mondaine inconstance! Svou komplikovanou fakturou odpovídá textu, který je glosovaným překladem renesančního francouzského básníka Joachima du Bellay. Pan du Bellay meditoval nad zříceninami starého Říma s povzdechem o nestálosti světa. Čas však všechno nezničil, Řím přitahuje věčný proud poutníků, a právě Josipu Plečnikovi, který starověkou architekturu znal a studoval, se podařilo ji svým způsobem vzkřísit v nových formách. Hudební motivy odlišují úvodní a závěrečné verše od překladu, přitom skladbou prolíná melancholický refrén: O mondaine inconstance - jak je nestálý svět! U antického námětu zůstává i třetí sbor s názvem Panathénajský průvod, komponovaný na báseň, která - jako apostrofa řeckého sochaře Feidia - je složena v metru klasické strofy. Sbor má výrazné rytmizování a třikrát opakovaným chorálem "Pulchra res est homo, si homo est" dává mohutně zaznít kráse hlasů.

Mezi obě vokální skladby Pocty Plečnikovi se včlenila díla instrumentální. V triu Tauromaquia se Emil Viklický opět hlásí k výtvarnému podnětu, tentokrát Goyovým grafickým cyklem býčích zápasů, aby bohatě využil temperamentních španělských hudebních forem. Silně emocionální Tristana pro housle a marimbu získala v roce 1994 cenu na mezinárodní soutěži soudobé hudby v Bostonu. Trio s rozmarným názvem Rondeau, s´il vous plaît, čili račte rondo, rozvíjí v obsazení - flétna, violoncello, klavír - rondovou formu modifikací lidové písně. V sólu pro anglický roh skladby Adaemus vycházel skladatel z konstantní řady ve spirálové formě, v níž interpret může předvést nástrojové finesy.

Dr. Eva Petrová

Dopisy Plečnikovi (na motivy textů Alice Masarykové)
1. Viale 3:23
2. Equinox 3:17
3. Na úsvitě 24. 12. 1925 4:00
4. Dar (Qui s´excuse s´accuse) 3:20
5. Milý, dobrý mistře 5:43
6. Tauromaquía - trio for oboe, violin and piano 9:08
7. Tristana for violin and marimba 9:15
8. Rondeau, s´il vous plaît
Trio pro flétnu, violoncello a klavír
8:00
9. Adaemus pro sólo anglický roh 5:56
Tři mužské sbory (na texty Evy Petrové)
sbormistr: Lubomír Mátl
10. Akrostich 2:28
11. O Mondaine Inconstance! 4:59
12. Panathenajský průvod 2:33
Total time: 62:55

Magdalena Kožená - mezzosoprán (1 - 5)
Gergely Ittzes - flétna (1 - 5)
Jitka Adamusová - housle (1 - 5, 6, 7)
Jana Boušková - harfa (1 - 5)
Jan Adamus - hoboj, angl.roh (1 - 5, 6, 9)
Emil Viklický - klavír (1 - 5)
David Řehoř - marimba (1 - 5, 7)
Petr Holub - vibrafon, percussion (1 - 5)
Jiří Slavíček - percussion (1 - 5)
Květa Novotná - klavír (6)
Trio Martinů - flétna, klavír, violoncello (8)

Vydavatelství   Kronika   Katalog/obchod